Patří osel do cirkusu?

Historie: Proč právě osel?
První cirkusy využívaly osly zejména jako součást komediálních čísel. Osel byl v očích publika vtipným, tvrdohlavým zvířetem – ideální "partner" pro klauny a šašky. Často se objevoval v humorných scénkách, kde "odmítal poslouchat", zastavoval se uprostřed manéže nebo se "nechtěl pohnout", čímž bavil publikum.
Vedle klaunských výstupů sloužili osli i k ukázkám základní drezúry. Na rozdíl od koní však osli nejsou přirozeně poddajní – jejich výcvik vyžaduje velkou dávku trpělivosti, jemného vedení a respektování jejich přirozeného instinktu sebezáchovy.
Specifika výcviku osla
Osel není kůň – má jinou povahu, jinou motivaci a reaguje pomaleji. Úspěšná práce s oslem v cirkuse vždy stála na principech pozitivního posilování, opakování a důvěry. Tvrdé metody nebo donucovací techniky na osly nefungují.
Proto se s osly často pracovalo spíš v pomalejším tempu, častým prvkem byla práce s rekvizitami (vozíky, barely) a zapojení do klaunských scén.
Etika a současný pohled
Dnes už v moderních evropských cirkusech potkáte osly spíše výjimečně. Mnoho zemí zavedlo regulace nebo zákazy vystupování divokých zvířat v manéži – a i domácí zvířata, jako jsou osli, podléhají přísným pravidlům welfare.
V praxi to znamená, že osel musí mít:
dostatečně velký výběh mimo vystoupení,
správnou stravu a veterinární dohled,
trénink vedený odborníkem bez stresu a násilí,
možnost sociálního kontaktu (ideálně ve skupině).
Mnohé moderní cirkusy se dnes soustředí na artistické výkony lidí, případně nahrazují zvířata vizuálními efekty nebo animatronikou.
Osel má v dějinách cirkusu své místo – jako symbol humoru, trpělivosti a pracovitosti. Dnešní trendy v cirkusovém umění však jdou jiným směrem a stále více dbají na etiku a přirozené potřeby zvířat.